V předhradí dražického hradu, západně od jeho rozvalin, nachází se gotický kostelík, památka na nejvýznačnější osobnost rodu pánů z Dražic, biskupa Jana IV. On byl autorem myšlenky i jejím realizátorem. Doba postavení se v pramenech různí. Snad to bylo před jeho odjezdem do Avigonu v roce 1318, snad po jeho návratu v roce 1329. Také účel stavby není přesně znám. Určitě však plnil funkci hradního svatostánku. Protože Dražice patřily v té době farou pod Zdětín, byl záměr dražický kostelík postavit jako farní, vymanit jej ze závislosti na jiné vrchnosti, usnadnit poddaným cestu do svatostánku a zlepšit péči o jejich duchovní rozvoj. Kostelík byl zasvěcen sv. Ludmile, oblíbené světici a patronce Jana IV. z Dražic. A on také poskytl vybavení kostela: kalich, další bohoslužebné nádoby, bohoslužebné knihy, zdobné ornáty a potřebné vnitřní vybavení. Provoz kostelíka byl zajištěn i slušnými nadacemi a přidán byl i obnos na odškodnění zdětínského faráře. V obdarováních pokračoval i majitel panství, biskupův synovec Jan z Dražic.
Původní gotická jednolodní stavba se v přestavěné podobě zachovala dodnes. První stavební úpravy byly provedeny v 16. století. Následně přestává být kostelík využíván k liturgickým účelům. Ještě na počátku 17. století provádí benátecký purkmistr Martin Průšek nutnou opravu, kostelík je nově zasvěcen jeho patronovi sv. Martinovi a obdarován ve dřevě vyřezávaným oltářním obrazem sv. Martina na koni darujícího žebrákovi plášť. Obraz je uložen po restauraci v benáteckém muzeu. Nařízení císaře Josefa II podléhá i dražický kostelík, v roce 1783 je odsvěcen a roku 1827 je v dražbě prodán jako hospodářská budova sloužící za seník nebo ovčinec. Před úplnou devastací byl zachráněn péčí Družstevních závodů v Dražicích, které objekt získaly po pozemkové reformě, provedly potřebné opravy a kostelík opětovně nechaly vysvětit. Při rekonstrukci byly na vnitřních stěnách odkryty nástěnné malby z doby vlády císaře Karla IV, velké historické i umělecké ceny.