Okružní cesta zámeckým parkem nás přivede k zahradnímu zděnému altánku, rondelu. Stavba s osmi okosenými stranami je krytá mansardovou střechou. Na soklech po obvodu střechy byly umístěny alegorické sochy a dvě vázy. Z této výzdoby se kromě fotografické dokumentace nic neuchovalo. Za první republiky a krátce po druhé světové válce sloužil altánek jako skautská klubovna. Později jako sklad zahradnického nářadí. Poslední oprava soch a váz byla provedena v letech 1965 – 1966. V roce 2001 byla provedena generální rekonstrukce celého pavilonu, už bez sochařské výzdoby a nyní je opět ozdobou zámeckého parku.

Nedaleko pavilonu, směrem ke třetí zámecké bráně, je vyzděný barokní bazének (jezírko) vhodně doplňující zámecký park. Několikrát byl opravován, doplněn různými vodotrysky. Jen jeho barokní půdorys zůstával stejný. Jeho nynější podoba je z let 2010 - 2011 kdy proběhla celková rekonstrukce zámeckého parku.  Při této rekonstrukci byla v průsečíku cest mezi zámkem a rondelem nově instalována kruhová fontána s vodotryskem. Vhodně doplňuje tuto část zámeckého parku upraveného na způsob francouzské zahrady.

Na dohled od fontány, severním směrem, na zámecké zdi jsou umístěny na pilířích dvě sochy. Vpravo socha bájného obra Atlanta nesoucího na svých bedrech zeměkouli, nalevo antický hrdina Herkules znázorněný při jednom ze svých činů, zápasu se saní. Dnes jsou zde umístěny kopie těchto plastik. Originál Atlanta je instalován v  průjezdu naproti schodišti do zámku, originál sochy Herakla je vystaven v zámeckém lapidáriu.

Sochařská výzdoba zámeckého parku pochází z 18. století. V Praze tehdy působili vynikající umělci, mezi nimi zejména slavný sochař Matyáš Bernard Braun, který sám nestačil plnit zakázky a zaměstnával ve svých ateliérech četné tovaryše a pomocníky. Mnozí z nich se později osamostatnili. Tak asi vznikla i v Benátkách sochařská dílna, která svým pojetím, stylem a uměleckou manýrou zřetelně ukazuje na pražský vzor. Nevíme, který ze sochařů zde onu dílnu založil. Snad to byl František Adámek, který zdědil nadání po svém otci a u Brauna se zdokonalil. I u něho pracovalo několik umělců nestejného nadání. O jeho oblibě svědčí i objednávka uměnímilovného hraběte Františka Antonína Šporka z roku 1735 na čtyři velké a deset malých soch pro výzdobu jeho zámecké zahrady v Lysé nad Labem.

V Benátkách pracoval též sochař Jan Lang. Některými autory je Langovi připisována socha Panny Marie Kojící a sochy antických bohů v zámeckém areálu. Určení autorství na základě stylové analýzy brání celkově špatný stav soch, kdy velká část původních modelací již není zachována.

Z dílny Matyáše Brauna pocházely i sochy karikující zámecké služebnictvo. Původně jich bylo na 40. V Benátkách se jich uchovalo šest a byly umístěny na zdi zámeckého nádvoří. Jejich zbytky jsou uloženy v lapidáriu. Tam také naleznete nejstarší benáteckou plastiku, morový kříž, upomínku na epidemii z roku 1680, původně umístěného u mostu přes Jizeru, později na rozcestí ke Zdětínu a od roku 1937 u zámeckého kostela. V roce 2011 byl přenesen do nově vzniklého lapidária v benáteckém zámku.

Některé sochy díky klimatickým vlivům a nekvalitnímu pojizerskému pískovci zcela zmizely.