Koncem dvacátých let dvacátého století se rozhodla správa města Nových Benátek s konečnou platností vyřešit dlouhodobý nedostatek kvalitní pitné vody. Říkalo se tehdy, že dokud starosta města neonemocní tyfem dostatek kvalitní vody v Nových Benátkách nebude. To se také stalo. V roce 1928 byl starosta Tvaroh hospitalizován v mladoboleslavské nemocnici s tyfovým onemocněním. Po jeho návratu z léčení okamžitě začala jednání o vybudování městského vodovodu. Počátkem ledna 1929 byl z veřejné soutěže vybrán vítězný návrh Dr. Ing. Františka Uhra zahrnující: strojovnu bez strojního zařízení, věžový vodojem ze železového betonu, zemní vodojem ze železového betonu a trubní síť v délce asi 7 450 metrů.

Zemní vodojem o dvou nádržích s obsahem po 130 m³ skořepinové konstrukce se společnou kopulovitou větrací lucernou byl umístěn do horní části zámeckého parku za kostel. Zásoboval pitnou vodou části Podolec, Křemen a obec Oboř v letech 1929 až 1997. Architektura vodojemu byla přizpůsobena vybranému místu.

Nové Benátky byly zásobovány pitnou vodou z vodojemu postaveného při silnici do Dražic o objemu 240 m³.